Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Majerovkách

 

Obrazek

Alice Holubová - zpěv

 

 

Obrazek

Petr Linhart - zpěv, mandocello, elektrická kytara, hudba a texty

 

 

Obrazek

Vít Kahle - zpěv, sopránový a tenorový saxofon, klarinet, hudba

 

 

Obrazek

Antonín Bernard - baskytara, violoncello

 

 

Obrazek

Tomáš Makovský - bicí nástroje

 

 

 

Pět řadových alb a jedno živé navrch, účast na řadě samplerů a pět stovek odehraných koncertů. 

Majerovky jsou:

Nezaměnitelný zvuk a pocit, hudba v krajině a krajina v hudbě, půlnoční úplněk a skály vyprahlé poledním sluncem, ranní mlha a první večerní hvězda, lidé na cestě a neviditelné bytosti lesa, písně zdánlivě zaniklého starého světa.

Majerovky (nejprve pod původním názvem Majerovy brzdové tabulky) působí na naší scéně od roku 1986. Za tu dobu nahráli pět řadových alb, z nichž Gabréta bývá hodnocena jako jedno z nejvýznamnějších alb devadesátých let české scény. Charakteristický zvuk kapely je dán využitím saxofonů, klarinetu, mandocella, elektrické kytary, violoncella, bezpražcové baskytary a bicích. Tyto nástroje se během koncertu střídají v rukách čtyř hudebníků - multiinstrumentalistů, v čele kapely pak stojí vynikající zpěvačka Alice Holubová, kterou mnozí znají z její domovské kapely Hradišťan. Hudba Majerovek je velmi svébytná, žánrově stojí někde na pomezí folkrocku a world music. Texty jsou průvodcem po české i moravské krajině a jejích dávných příbězích.


A poněkud podrobnější historie:

  "Majerovy brzdové tabulky" je název prvorepublikového železničního předpisu, sepsaného a úspěšně vydaného železničním zkušebním komisařem Majerem. Předpis, který obsahuje např. tvrzení, že "brzdové tabulky byly vlídně přijaty nadřízenými úřady, služebnami i zaměstnanci", donesl na zkoušku do temného holešovického sklepa bubeník Pavel Ullmann právě ve chvíli, kdy se blížilo první vystoupení a vhodný název jaksi stále nepřicházel. Kapela, která se tedy nakonec pojmenovala Majerovými brzdovými tabulkami, vznikala na přelomu let 1985 a 1986 zásluhou Radima Prokopa a Pavla Ullmanna a hrála původně v obsazení Petr Linhart (v té době ex Čp.8) - kytara, Radim Prokop - baskytara, Pavel Ullmann – bicí. Záhy se připojila také zpěvačka Tamara Nathová s příčnou flétnou a všelijakými bubny (nejčastěji z kulatých krabic od jakýchsi medikamentů). 

   Následovalo symbolické množství koncertů, naposledy na Rockfestu 87. Krátce po něm odjela Tamara Nathová do Rakouska, aby se zrekreovala po vyčerpávajícím, únavném pobytu v socialistickém Československu a vrátila se z Austrálie až v létě 1990.
   Zbytek MBT se po roce improvizované existence ustálil v pozměněné sestavě Alena Juričová, později Prokopová - zpěv, Petr Linhart - kytara, Radim Prokop - kytara, Antonín Bernard - baskytara, Vít Kahle (ex Fišpanka, Dona) - tenorový saxofon (Alenu kapela objevila při šíleném chmelovém turné, P.L. a V.K. byli spolužáci na tehdy neméně šílené VŠE). Toto období skončilo natočením demokazety Noční zprávy v říjnu 1989 a několika koncerty v roce 1990. Následovalo – jak jinak – hledání odpovědi na otázku co a proč vlastně hrát dál. Celkem logicky vše vyvrcholilo na památném opékání jakéhosi vepře kdesi v lesích nad Berounkou pěkného jarního dne 13.4.1991. Tam se původní sestava MBT rozešla a vzápětí se Majerovy brzdové tabulky ustavily v nové podobě.

   Všem pozůstalým tehdy brněly uši z rachotu laciných bicích souprav a nečitelného kraválu mizerných aparatur. V té době si Petr Linhart (pro další období hlavní autor hudby a výhradní textař) pořídil mandolínu a vhodnou shodou okolností si jí chybně naladil, tak nějak přesně obráceně, což bylo základem i pozdějšího ladění jeho kytarové mandolíny - mandocella. Vít Kahle doplnil svůj instrumentář sopránovým saxofonem a klarinetem, Antonín Bernard si připomněl přetrpěné hodiny houslí a časem se díky nim naučil ovládat violoncello. Do MBT byla nově přizvána zpěvačka Andrea Landovská. Bylo objeveno také několik citer a naladěno rovněž velmi po svém. Během onoho památného jara 1991 se podařilo vytvořit a nazkoušet základní repertoár, jež se stal základem budoucího alba Místa častých zjevení, natočeného na přelomu roku 1991 a 1992.

   Album vyšlo tehdy době pouze na kazetě u malé pražské firmy F-ART a je poznamenáno zážitky z míst, jež skrývají neviditelné souvislosti mezi přítomnosti a dobami dávnými, z míst rozšířeného vnímání, tedy z "Míst častých zjevení." Silný inspirační proud vyplynul také z "objevení" historické přítomnosti Keltů v Čechách a některých nápadných souvislostí s jejich kulturou. S odstupem doby mají členové MBT dokonce pocit, že snad byli možná i první, kdo se touto tématikou ve zdejších hudebních krajinách zabýval.

   Skladby z "Míst častých zjevení" se staly základem koncertního pořadu "Ohlasy písní keltských", který se dočkal stovky provedení, několikrát také ve Francii a v Nizozemí (1993).

   Na jaře 1996 vyšlo u brněnských Indies records album Gabréta. Gabréta, česky Pohoří Kozorohů, je dávným jménem Šumavy, pocházející zřejmě ještě z keltských dob. Je jedním z mála pravěkých názvů, které se na našem území dochovaly téměř až do současnosti (ještě Bohuslav Balbín používá výhradně název "Silva Gabreta", tedy Les Gabréta). Gabréta je tedy symbolem jistých setrvávajících souvislostí, pevným bodem v toku času. Gabréta je ale také bytostí stvořenou z lesa, sněhu, měsíčního světla i žáru slunce, léta a otevřeného nebe. Úspěšné album bývá občas řazeno mezi ty nejvýznamnější kousky české scény devadesátých let.

   Roky 1996 a 1997 znamenají pro MBT - rovněž díky vlídně přijaté Gabrétě - výrazné rozšíření koncertní činnosti i publicity. Skupina několikrát vystoupila v televizi, v rozhlasových pořadech a kromě koncertů v Čechách a na Moravě absolvovala v květnu 1997 koncertní turné po Belgii.

   Na začátku léta 1998 vyšlo u Indies album nazvané Babí Jan, oproti Gabrétě o poznání více písničkové, chvílemi téměř pohádkové, zabydlené vílami, lesními muži a sudičkami.

   V roce 2000 vyšla opět u Indies hned dvě alba. Prvním z nich je CD reedice titulu Místa častých zjevení z roku 1992, druhým pak čtvrté řadové album MBT Ryba ryb. To, co bylo na Babím Janu naznačeno, je na Rybě ryb dotaženo do řádného konce - původní zvuk kapely zůstal zachován, ale nyní stojí na bubnech Tomáše Makovského a samplech, zvuk pak doplňují elektrické kytary Marka Štiftera a klávesy Pavla Fanty. Marek s Pavlem se rovněž ujali produkce rybího alba. Na koncertech, spojených s jeho uvedením, všichni zmínění hudebníci s MBT také vystupovali, sestava byla ještě doplněna o vokalistku Soňu Tomečkovou a alternující baskytaristy Jáchyma Baška a Dalibora Josku Muchu.

   V létě 2001 se základní čtveřice MBT vydává do Polska a pak do Litvy, koncertní série vrcholí vystoupením na festivalu Visagino country. V roce 2002 MBT oslavily symbolických 15 let od svého vzniku (počítáno od prvního koncertu v roce 1987) koncertem v pražské Akropoli. 

   Jednotlivé vybrané skladby MBT se během doby objevují také na různých samplerech a kompilacích, jako například Gabréta na Bohemian Celtic Feelings (Sony Music Bonton 1999), na indiesovském sampleru Noční proud (1997) a konečně na kompilaci Legendy folku, Universal 2003. Další skladby se objevují například na samplerech Czech Alternative Music vol. V., VI. a VII. (Indies records 1999, 2000, 2001) a na kompilaci Motýlí hra (FT records a Indies records 1999). Ovšem velice speciálním krokem v tomto druhu prezentace kapely bylo nahrání skladby We Are Not Alone od Františka Zappy pro samplerové album Salute Zappa! (Black Point records) v roce 2003. Nejnověji pak můžete nalézt znovu nahranou a Soňou Tomečkovou nazpívanou verzi písně Zvířátka na jedničce sampleru Havěť všelijaká (Indies MG 2005).

   Na podzim 2004 vychází opět u Indies další řadové album MBT – "folktronická" Pálava. Na albu, které prolíná akustiku elektronikou se opět objevuje bubeník Tomáš Makovský, tentokráte již jako stálý host. Album vzniká v pražských studiích 3bees a Lineart, producentem alba je opět Marek Štifter, tentokráte ve spolupráci s Petrem Linhartem, dále se na albu jako producent představuje Kakaxa. Marek zde také hraje na elektrickou kytaru, syntezátory a další nástroje.

   Na začátku roku 2005 se rozhodla dlouholetá zpěvačka MBT Andrea Landovská ukončit svou koncertní činnost. Místo ní v roce 2005 hostovala s MBT Soňa Tomečková

   Kapela si během roku 2006 hledala novou tvář a východisko nacházela ve svérázných vokálních projevech pánů Linharta a Kahleho, stálým členem souboru se stal bubeník Tomáš Makovský.

   Kapelník, skladatel a textař Petr Linhart vydává v roce 2007 své sólové album Sudéta a krom MBT hraje také v "sudetské" kapele 29 Saiten.

   Na jaře 2008 natáčejí MBT svoje první živé album Noc ozvěn v brněnském klubu Stará pekárna. Album vychází u Indies MG.

   Ve stejné době se zpěvačkou souboru stává Alice Holubová.

   MBT začínají používat mírně modifikovaný název Majerovky brzdové tabulky - vždyť už jim stejně všichni říkají Majerovky...

   Alice Holubová je členkou souboru Hradišťan.

   Petr Linhart je znám také jako písničkář a frontman kapely 29 Saiten.

   Tomáš Makovský je dlouholetým členem bývalé skupiny Žáha, dnes hraje například také v Others, v kapele 29 Saiten, v jazzových projektech a v doprovodné skupině Luboše Nohavici.

   V době historické patřilo k vedlejším projektům jednotlivých členů souboru  například účinkování Andrey Landovské v pódiové realizaci Pašijí skupiny Plastic People v Betlémské kapli v roce 1994, účast Víta Kahleho v Opeře Furore na představení Andy Warhol, spolupráce Petra Linharta s Františkem Stralczynským na jeho desce Na skleničku s Napoleonem a několik mandolinových partů na jeho dalším albu Rozpad kolonií, spolupráce Antonína Bernarda s Janou z Velké Ohrady na jejím albu Do půl těla, účast Víta Kahleho a Antonína Bernarda na nahrávkách pánů Jana Jeřábka a Františka Jančeho, zjevení pánů Bernarda a Linharta na albu Morana písničkáře Josefa Lábuse.

   Ve vztahu k diskografii kapely je na místě připomenout také spolupráci s  výtvarníky Petrem Sísem (tituly Gabréty, Babího Jana a nově Noci ozvěn), Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem (Ryba ryb, Pálava a grafika Gabréty a Babího Jana).