Recenze Karla Součka, DVD magazín a server Goliáš.cz
Noc ozvěn. Tak pojmenovala své nové live album více než dvacetiletá skupina Majerovy brzdové tabulky. Pod tímto názvem si lze představit mnohé, mimo jiné to, že se deska nejlépe poslouchá v noci, kdy jsou ozvěny nejzřetelnější. Zhasnout a nechat na sebe působit ozvěny převážně tuzemských posvátných míst, jejichž genius loci Majerovky tak citlivě zachycují a přibližují posluchačům.
Skupina pohybující se od energického folku k jemnému rocku, okořeněnému navíc prvky irské či keltské hudby, se rozhodla pořídit v březnu v brněnském klubu Stará pekárna živou nahrávku. Vůbec první ve své dosavadní historii. Důvodů bylo jistě více, tím nejdůležitějším zřejmě ten, že chtěla zachytit současnou tvář skupiny. A ta se oproti čtyři roky staré řadovce Pálava dost změnila.
Především před třemi lety odešla dlouholetá zpěvačka Andrea Landovská. Její party si rozebral Petr Linhart a Vít Kahle, ale při vší úctě k jejich pěveckým schopnostem ženský hlas pocitové muzice Majerovek chyběl. Kapela jej našla v hostující Alici Holubové, jinak člence Hradišťanu, a zaznamenaný koncert dokazuje, že to byla výborná volba.
Na Noci ozvěn se její jemný a barevný zpěv vhodně doplňuje s civilnějším, syrovějším projevem Petra Linharta. Jejich vokály jsou stejně pestré a propracované jako celá tvorba pětičlenné skupiny. Ta se pohybuje od lyrických, náladotvorných, trochu introvertních písní (Kotys, Pálava, Srpeček) k rychlejším, mnohdy až rockovým skladbám (Červená tma, Ústa, Princezna nebo Rybou ryb.) A chybět pochopitelně nesmí vlajková Garbréta, která album uzavírá.
Deska nabízí všechny starší hity typu Kotys, Den svaté Anny, Rybou ryb nebo Pálava. Ale i čtyři novinky Přízrak z Londonderry, Mlžná, Nejdek a Ústa se osvědčeným skladbám vyrovnají. Jejich náladu udávají hlavně saxofony a klarinet Víta Kahleho, které vytvářejí neobvyklé vazby s kytarou a mandocellem Petra Linharta. Rytmus udává baskytara Antonína Bernarda a tlumené bicí Tomáše Makovského, sugestivnost podtrhuje Bernardovo violoncello.
Majerovy brzdové tabulky hledají mystická místa, z nichž čerpají atmosféru. Přes Berounsko se vydávají k Mělníku, Plzeňsku, navštíví Brdy i Krušné hory a vždy objevují, čím jsou tato místa jedinečná. Tomu pak přizpůsobují náladu své hudby a vynikající texty, plné poetických obrazů a metafor. „Já umírám strachy/Rve plachty kůň plachý.“ „Vítr noc pomiloval.“
Majerovky mají svůj svět, do kterého je příjemné s klidnou duší vstupovat.
Karel Souček
* * * * *
nebo
